Měď má dobrou tepelnou vodivost a měděné nádobí je odolné a krásné. Jsou však také těžší než náčiní vyrobené z jiných materiálů, vyžadují pečlivé čištění, aby se odstranily toxické sloučeniny rzi, a nejsou vhodné pro kyselé potraviny. Měděná pánev je vyložena cínem, aby nedocházelo ke změně barvy nebo změně chuti jídla. Plechová vložka musí být pravidelně obnovována a zabráněno přehřátí.
Železo snadněji rezaví než (pocínovaná) měď. Litinové kuchyňské náčiní je méně náchylné k rezivění, protože se vyhýbá abrazivnímu drhnutí a dlouhodobému namáčení ve vodě, aby se vytvořila kořenící vrstva. Pro některé železné kuchyňské náčiní je voda zvláštním problémem, protože je obtížné je dostatečně vysušit. Zejména železné šlehače na vajíčka nebo lednice na zmrzlinu se špatně suší, a pokud později navlhnou, následná rez je může zdrsnit a případně úplně ucpat. Při dlouhodobém skladování železného nádobí doporučuje van Rensselaer obalit je v nesoleném tuku nebo parafínu (protože sůl je také iontová sloučenina).
Železné nádobí má jen málo problémů s vysokými teplotami vaření, po delším používání je hladké, snadno se čistí, je odolné a relativně pevné (tj. neláme se tak snadno jako keramika) a dobře se drží. Jak je však uvedeno výše, jsou náchylnější k rezivění.
Jak se často při vaření stává, kameninové příbory křehnou, když jsou vystaveny rychlým a velkým změnám teploty, a sklenice kameniny často obsahuje olovo, které je toxické. V důsledku toho je v některých zemích používání této glazované keramiky zákonem zakázáno k vaření nebo dokonce ke skladování kyselých potravin, zdůrazňuje Thompson. Van Rensselaer v roce 1919 navrhl, že testem na přítomnost olova v keramice bylo nechat rozšlehané vejce sedět v nádobě několik minut a pak sledovat, zda změnilo barvu, což by naznačovalo možnou přítomnost olova.
Kromě problémů s tepelnými šoky je třeba se smaltovaným nádobím zacházet stejně opatrně jako se sklem, protože je náchylné k rozbití. Ale smaltované nádobí je imunní vůči kyselým potravinám, je odolné a snadno se čistí. Nelze je však použít se silnými bázemi.
Keramiku, porcelán a hliněné nádobí lze použít k vaření a jídlu, takže vám ušetří námahu s čištěním dvou různých sad nádobí. Jsou odolné a (van Rensselaer zdůrazňuje) „ideální pro pomalé nebo rovnoměrné vaření, jako je pomalé opékání“. Poměrně nevhodné jsou však pro vaření za použití přímého tepla, jako je vaření s plamenem.
Plast lze snadno tvarovat tvarováním do různých tvarů, které lze použít v kuchyňských spotřebičích. Průhledné plastové odměrky usnadňují sledování hladiny přísad než skleněné odměrky a jsou lehčí a méně křehké. K nádobí byly přidány plastové rukojeti pro lepší pohodlí a úchop. Zatímco mnoho plastů se při zahřívání deformuje nebo rozpadá, několik silikonových produktů lze použít při přípravě jídel ve vroucí vodě nebo v troubě. Na pánve lze použít nepřilnavé plastové povlaky; novější nátěry se vyhýbají problému rozpadu plastu při intenzivním teple.